Starý Petřín – historický vývoj vesnice: Počátky osídlení

 

Vývoj osídlení nelze posuzovat z hlediska dnešní státní hranice mezi Moravou a Rakouskem, neboť počátky osídlení spadají do doby, kdy území na sever od Dunaje bylo osídleno slovanským obyvatelstvem. Starý Petřín se nachází na území, které je na jižní straně do Rakouska otevřené, zatímco na severozápadní a severní straně je odděleno od ostatního moravského území širokým a hlubokým korytem řeky Dyje.

Doklady o slovanském osídlení již v předvelkomoravském období (7.-8. století) byly zjištěny v nedalekém Šatově objevem žárového hrobu (Podborský-Vildomec 1972, 214). Další lokality slovanského osídlení se nacházejí na sever od Starého Petřína. Palliardiho hradisko u Vysočan, mohylníky u Vysočan a Uherčic, nálezy ze Starého Hobzí a Dačic dokládají osídlení slovanským obyvatelstvem v období 9. a 10. století. Slovanská sídliště a pohřebiště 9. a 10. století jsou především na přilehlém území rakouského Waldviertelu jak archeologicky tak zejména řadou místních jmen doložena (Kronstetner 1981, 520-522; Friesinger 1981, 521-526). Slovanské jméno má také potok Fugnitz, při jehož toku leží ves Dallein. Slovanská jména mají rovněž vesnice v okolí Dalleinu. Jsou to vesnice Starein (1198 Staren), Fladnitz (Blatnice), Kottaun (Chotouň) a Geras (Jeruš). Kromě sidlišť a pohřebišť byla v 9. a 10. století v severním Waldviertelu také dvě opevněná sídla-hradiště a to v Gars Thunau a na lokalitě Sand u města Raabs (Felgenhauer Schmiedt 2001, 85-105). Z archeologických nálezů ve Waldviertelu zaslouží pozornosti tuhová keramika, která má společné znaky s keramikou vyskytující se na nalezištích jihozápadní Moravy. To svědčí o společné kulturní pří slušnosti horního Podyjí a severního Waldviertelu.

Po zániku Velké Moravy na začátku 10. století a po porážce Maďarů roku 956 na řece Lechu u Augspurka se začaly měnit i poměry ve skladbě osídlení na přilehlém území rakouského Waldviertelu. Archeologické nálezy, převážně keramiky, svědčí sice o kontinuitě slovanského osídlení, ale na přelomu tisíciletí se změnily poměry politické. Obnovení Východní marky pod vládou Babenberků znamenalo pro Moravu ztrátu území na levém břehu Dunaje a výboji polského knížete Boleslava Chrabrého se Morava dostala pod navládu polskou. Moravané dokonce bojovali v letech 1015 a 1017 na straně Boleslava Chrabrého proti spojencům císaře Jindřicha 11. (1002-1024), na jehož straně stáli český kníže Oldřich I. (1012-1034) a Jindřich I. Babenberský (994-1018). Po porážce Poláků markrabě Jindřich Babenberský připojil území na jih od řeky Dyje k Východní marce (Hosák 1960, 68- 80), což postihlo patrně i území ve vranovském oblouku Dyje. Na přilehlém rakouském území vznikla hrabství s centry v Raabsu, Hardeku a Perneggu.

Připojení Moravy k přemyslovskému knížectví nejpravděpodobněji v letech 1018-1019 znamenalo i novou etapu v dějinách osídlení. Morava byla zpočátku rozdělena na dvě poloviny: olomouckou a brněnskou, ze které se později vydělilo Znojemsko. Brněnskou část sousedící na jihu s Němci obdržel Konrád, jenž uměl, jak píše Kosmas, německy. O hranici mezi Moravou a Rakouskem Kosmas uvádí, že „hranice obou zemí nejsou rozděleny lesem ani horami, ani žádnými překážkami, nýbrž říčka jménem Dyje, tekoucí rovinami sotva je rozhrahuje, a tak vždycky v noci zlí lidé navzájem vycházející na lup, pobírajíce dobytek, hubíce dědiny, z obojího národu kořisti sobě činili.“ Snaha knížete Břetislava I. (1034-1055) obnovit hranice staré Moravy v boji s německým králem Jindřichem III. (1039-1056) byla neúspěšná. V důsledku jeho porážky se klade určení hranic na řece Dyji k r. 1041 (Válka 1991, 55). Nově vzniklá hranice vedla Břetislava I. k výstavbě hradů v těsné blízkosti starých slovanských hradišť a to ve Znojmě a na Bítově. Příznivější situace pro změnu hranice nastala za císaře Jindřicha IV. (1056-1106), když markrabě Východní marky Leopold 1I. (1075-1095) byl v opozici vůči císaři. Tehdy český kníže a od r. 1085 král Vratislav II. (1061-1092), který stál na straně Jindřicha IV., v bitvě u Mailberka r. 1082 Leopolda porazil. I když Vratislav Východní marku krátce obsadil a po smíření Leopolda s císařem mu musel území přenechat, přece se mu podařilo získat zpět k Moravě území v oblouku Dyje u Vranova a také předpolí Znojma a Mikulova V té době došlo velmi pravděpodobně ke vzniku hradu Vranova, který se poprvé uvádí v r, 1100. Hrad plnil nejen obranné funkce, ale stal se i střediskem panství, ke kterému patřil i Starý Petřín. Pro osídlení jihozápadní Moravy bylo důležité 12. a 13. století, kdy probíhala nejprve vnitřní a později vnější, německá kolonizace. Koncovky místních jmen na -brand, -reuth, -reith a -schlag svědčí o kolonizaci lesního území. Podle kronikáře Jarlocha z Milevska byl důvodem válečné výpravy knížete Soběslava II. (1173-1178) a údělného knížete Konráda Znojemského v r. 1176 spor o pohraniční les, na který si činili nároky jak Čechové tak Rakušané. Vzhledem k tomu, že místní jména vesnic ve vranovském oblouku Dyje koncovky kolonizačního období nemají, je třeba s jejich existencí počítat již před vlnou kolonizace ve 13. století. Nejstarší písemný doklad z vesnic na Vranovsku mají Jazovice z r. 1228 (CDB II, č. 313, s. 310).

Slovanské osídlení severovýchodního území Waldviertelu je v 9. století doloženo v údolí Kampy se střediskem v Thunau a rovněž na území kolem Hornu, na němž řada vesnic svým názvem prozrazuje slovanský původ. Když v r. 976 se dostali do čela nově založené Východní Marky Babenberkové, došlo k posunu její hranice na sever, k zániku slovanského hradiska v Gars-Thunau a ke kolonizaci tohoto dosud Slovany obývaného území německým obyvatelstvem.

Obecní úřad – úřední hodiny

pondělí8:30 - 11:30
úterý8:30 - 11:3014:00 - 17:00
středa8:30 - 11:30
čtvrtek8:30 - 11:3014:00 - 17:00
pátek8:30 - 11:30

Kontaktní informace

tel.:515 297 824
e-mail:obec.starypetrin@tiscali.cz
e-podatelna:podatelna@starypetrin.cz

Back to Top